Stav státu není nikoho vina
„Stát je vláda hloupých“. Většina lidí by se asi na tomhle popisu shodla. Už dávno není stát něco prestižního, skoro každý ho vnímá jako fosílii. Pokud jde o politiku (parlament, senát, vládu atd.), tam je to vidět při každých volbách. V případě soudů taky víme, že pokud to jde, je lepší se nesoudit. Do škol posíláme děti s tím, aby se sice učily a poslouchaly, ale stejně si to nakonec musíme udělat po svém. Do nemocnice často chodíme, až když to nejde jinak. Úřad práce je místo, kam se člověk stydí chodit, a rozhodně nemá očekávání, že mu tam někdo pomůže. To stejné u většiny dalších úřadů. S policií to je podobně jako se soudy; volat jen, když je to nutné, a u „měšťáků“ se ani neobtěžovat. Česká televize a Český rozhlas je taky něco, co by si člověk pustil jen v případě, že by nic jiného nebylo na výběr. Z České pošty je už dávno národní vtip. Mohla bych pokračovat hodiny, ale neslo by se to v podobném duchu.
Já si ale nemyslím, že by tenhle stav nastal proto, že jsou lidé zlí. Podle mě je jen systém nastavený tak špatně, že v něm nakonec zůstanou jen ti „hloupí“. Píšu to v uvozovkách, protože spousta lidí pracujících pro stát bychom obecně za hloupé nepovažovali, k jejich konečné „hlouposti“ přispívá spoustu jiných faktorů, jako je např. vyhoření, traumata, výchova, obecně špatná životní situace. Celý státní aparát dokáže (každého) člověka tak „zmrzačit“ svou banální hloupostí a napěchovat ho do uměle vytvořené krabice, že nakonec omezení jejich stěn přijme a bere je jako realitu, ve které má jako člověk moc operovat.
Z vlastní zkušenosti ale víme, že ti šikovní přecházejí do soukromé sféry, která je lepší snad po všech stránkách, pokud se tedy nebavíme o situaci, kde člověk cíleně vyhledává ležérní styl práce. Netýká se to ale jen práce, ale taky služeb, které tradičně poskytoval stát, ale lidé začali využívat soukromé alternativy. V soukromé sféře většina věcí, na rozdíl od státu, funguje relativně dobře, i když samozřejmě existují nedostatky. Můžeme si ale vybrat „zlo“, které budeme tolerovat (pokud teda vůbec nějaké tolerovat chceme).